Rok se s rokem sešel a máme tady 3. ročník naší již tradiční památkově-pivní expedice Giro di birra 2013. Expedice začíná v Ostravě-Zábřehu v neděli ráno (7:55), kdy vyzvednul Jirka Petra před domem a spolu směřovali pro třetího člena, Janu, do Mariánských hor. Petr, jenž užil nezbytný Kinedril, zapomíná na předchozí štramberské žně a začíná s Jirkou pociťovat to pravé euforické „odstřižení“. Sluníčko se prozatím skrývá, ale nelze říci, že by počasí dojem kazilo. Přeci jen jsme již za ta léta na podobně zataženou oblohu zvyklí. Přesto doufáme, že letošní počátek července neproprší a oproti minulým ročníkům se do prázdnin „vpijeme“ skutečně letně. V 8:05 jsme před domem a čekáme na Janu.
Jirka pronáší: „No jó, klasika, hledá se Jana! Letošní Giro bude ve znamení hesla ‘hledá se Jana’…“
Chvíli čekáme a následně přichází i v doprovodu Milana. Jana poutá pozornost svým rudým „giro kostýmem“. Loučíme se s Milanem a prozatím kompletní můžeme vyrazit směrem na Slatiňany, kde později vyzvedneme Andreu s Honzou. Některé situace na sebe nedají dlouho čekat, v 8:35 Petr poprvé jí. Po celou expedici se tohoto „nešvaru“ prakticky nezbaví (již tradiční chleba a salám – letos Opavská vysočina, ultra veliká a tlustá). Expediční trička ve dvou pro letošek nových zelených odstínech budeme tradičně šetřit na večerní pivovary. Holky si vybraly radegastově zelený trikot, na mužské osazenstvo tak zůstala tmavě hrášková trička. To se většině zprvu příliš nezamlouvalo, ale postupem jednotlivých etap si zejména Jirka vypěstoval k barvě kladný vztah a nakonec byl rád, že se trikoty rozdělily právě takto. V autě Jana zkoumá mapu na zádech aktuálního trička a jelikož viděla, body vyznačené pouze v pivovarech, otázala se, zda tam jsou značeny také památky. Jirka s úsměvem odvětil: „Památky tam samozřejmě nejsou“.
Cestou již chvíli poprchává a na obzoru se zatahují tmavá mračna. Tušíme, co nás na horizontu čeká, ale než stačíme zvolat „horizont“, začíná pršet pořádně…počáteční expediční liják nás jako každý rok spolehlivě dostihl. Večer budeme spát v Pardubicích a tak bude dnešek ve znamení pernštějnské renesance. To lze považovat za velmi slibný začátek, ale nepředbíhejme.
Po cestě Jana stáčí řeč na Hlinsko.
Jana: „Jé a pojedeme na lodičce? Ahá, já si pletu Hlinsko a Hřensko“.
Jirka: „No na Macochu ani Lipno teda nejedeme, ale třeba tam měli povodně“.
Krátce zastavujeme je v Olomouci, aby mohl Jirka vrátit taťkovi kameru a jedeme na Svitavy. Těsně před Svitavami ještě Jirka kontroluje světlo:
Jirka: „Netěsní to! Zapařuje se mi světlo, ale výměna stojí 1500,-...takže na to seru, ať se zapařuje!“
Jsme ve Svitavách, snažíme se zorientovat a v místních uličkách hledáme zdejší Pivovárek Na Kopečku. Nutno podotknout, že ve Svitavách Petr v roli navigátora selhal. Nakonec jsme ovšem pivovar našli a navštívili tak první „svatostánek“ expedice. Dáváme si taky jídlo, Jirka s Janou vývar a Petr vynikající zelňačku.
- Světlý ležák 12˚ (lepší)
- Vídeňský speciál 10˚